Hezký den! Ještě než se pustím do psaní tohoto článku, tak bych vám chtěla poděkovat za všechny komentáře (na blogu a na instagramu) a za...

Záchvatové přejídání

8/22/2016 Káťa Zářecká 6 Comments

Hezký den!
Ještě než se pustím do psaní tohoto článku, tak bych vám chtěla poděkovat za všechny komentáře (na blogu a na instagramu) a za milé zprávy, které mi po zveřejnění článku o tom, jaké problémy jsem s jídlem měla já, přišly. Když jsem ten článek na blog přidala, tak jsem strašně dlouhou dobu přemýšlela, zda bych ho neměla smazat. Bylo mi trapně a věděla jsem, že se dostal i mezi lidi, kteří mě znají osobně. Pak mi ale začaly chodit zprávy od holek, které mi za článek děkovaly a prosily mě o pomoc. Je šílený, kolik lidí tohle trápí. A proto nic nemažu a píšu dál. V tomto článku bych vám chtěla objasnit, co to záchvatové přejídání (ZP) vlastně je.

Co je to záchvatové přejídání?

Něco jsem naťukla už v předchozím článku (zde), ale ráda bych se k tomu vyjádřila víc. Mnoho lidí totiž tuto poruchu příjmu potravy vůbec nezná a mladých holek, žen a dokonce i mužů, kteří tímto trpí, je přitom víc a víc. Není to něco, o čem je jednoduché mluvit, ale mluvit by se o tom mělo. Co to tedy záchvatové přejídání je? Je to zlozvyk, psychická porucha, závislost na jídle. Za krátký časový úsek do sebe člověk trpící ZP nacpe tolik jídla, kolik jeho žaludek zvládne. Takový člověk nad sebou nemá vůbec žádnou kontrolu - ovládá ho jídlo.

Co je příčinou ZP?

Většinou to začíná tím, že se člověk rozhodne hubnout - ať už pomocí nějaké nesmyslné diety nebo jen přechodem na zdravější stravu. Tohle vše se může zvrtnout a způsobit záchvatové přejídání.

Když jíte málo, tak si tělo samo řekne, že mu něco chybí a časem se dostaví vlčí hlad, který jedním jídlem nezaženete. Když někdo začne jíst striktně zdravě a začne si odpírat jakékoliv nezdravé jídlo, většinou to končí tím, že jakmile se jednou neudrží a dá si např. kousek dortu, tak si řekne, že všechno zkazil, že to dnes už nemá cenu, a že zítra začne znovu a s čistým štítem. Když si tohle řeknete, tak to u jednoho kousku dortu neskončí. Začnete do sebe cpát vše, co si zakazujete, protože víte, že zítra na vás čeká jen samé zdravé jídlo a dort už nebudete moct jíst.

Příčinou ZP je tedy především nízký příjem a odpírání nezdravého jídla. Může to být ale i stres a zajídání emocí (smutku i radosti) nebo hladovění přes den (pokud nestíháte jíst během dne, nebo úmyslné hladovění).

Jak takový „záchvat“ probíhá a co všechno při něm člověk dokáže sníst?

Člověku prostě „vypne“ mozek a jediné, co ho zajímá, je jídlo. Máte potřebu do sebe všechno nacpat a to i jídlo, na které vůbec nemáte chuť. Jíte i přesto, že je vám zle, bolí vás žaludek tak moc, že se skoro nemůžete hýbat a těžce se vám dýchá. Moc dobře víte, že vám potom bude ještě hůř a přesto jíte dál a dál. To množství jídla, které člověk během chvíle sní, je obrovské. Já si sice nepamatuji, co přesně jsem jedla já, ale množství dokážu odhadnout. Může to být např. půl pekáče buchty, celá pizza, celá čokoláda, nějaké sušenky, puding, pytlík bonbonů atd. Do každého se vejde jinak velké množství jídla. Vy prostě jíte, dokud to váš žaludek zvládá.

Jaké jsou pocity po přejezení?

Nesnesitelné. Cítíte bezmoc, obrovské zklamání, vše si vyčítáte, uvědomíte si, že nad sebou nemáte vůbec žádnou kontrolu, a že vás jídlo ovládá. Je vám tak zle, že byste šli nejradši zvracet a věřím tomu, že hodně lidí to po přejezení dělá. Vždyť co je příčinou bulimie? Přejídání! Já naštěstí nezvracela. Vždy jsem si šla lehnout a snažila se všechno zaspat.

Co se děje v dalších dnech?

Cítíte se strašně. Máte obrovské výčitky a nemůžete se na sebe ani podívat do zrcadla. Říkáte si, že to bylo naposledy, a že už se to nebude opakovat. Víte, že jste snědli enormní množství jídla a budete se snažit hladovět, nebo začínat s hubnutím znova. Hladovka byla můj případ. Nemohly za to jen obrovské výčitky, ale i to, že jsem nechtěla mít roztahaný žaludek. Po přejezení jsem vždy vypadala jako těhotná a strašně dlouho trvalo, než se žaludek zase stáhl. Když jsem den nejedla, tak vždy trošku splaskl a já pak znovu začínala dodržovat jídelníček. Tedy pokud jsem ten den vydržela nejíst. Většinou to totiž vedlo k dalšímu přejezení.

Hladovky nebo další odpírání jídla, které vám chutná, vedou k dalšímu přejídání a stává se z toho začarovaný kruh, z kterého nemůžete ven.

Proč je tak těžké se ZP zbavit?

Dá se říct, že přejídání se stane určitým návykem a vy se stanete na jídle závislí. Jídlem pak zajídáte všechny emoce, přejíte se pokaždé, když porušíte jídelníček a jíte i z nudy. Sice jsem nikdy nekouřila, ale myslím si, že zbavit se ZP je stejně těžké jako pro kuřáka vzdát se cigaret. Možná ještě těžší, protože ten, kdo má problémy s kouřením, moc dobře ví, že mít cigarety doma je pro něj nebezpečné, a proto je doma nemá. Zkuste si představit, jak je těžké zbavit se závislosti na jídle, když jíst musíme a jídlo je všude kolem nás.

Jak z toho začarovaného kruhu ven?

Je toho tolik, co bych vám chtěla poradit, proto tomu budu věnovat samostatný článek. Už ho mám rozepsaný a brzy ho přidám.

Může se ZP vrátit?

Může. Nevím, jak to mají ostatní lidé, kteří se ZP zbavili, ale mě se to vrátilo. Po 2 letech bez přejídání. Bylo toho na mě moc, nebylo mi nejlépe a všechno mi začínalo být jedno. Nejdřív jsem na jídlo neměla ani pomyšlení a moc jsem toho do sebe nedostala. Po nějaké době se dostavil vlčí hlad a chutě a já se několikrát přejedla. Bylo to v o dost menší míře než dřív a věděla jsem, co mi dříve pomohlo. Proto to teď netrvalo roky, než jsem se z toho vyhrabala, ale asi jen měsíc. A proč vám tohle píšu? Nemůžete počítat s tím, že se ZP už nikdy nevrátí. Je to jako u ostatních poruch příjmu potravy – máte to v hlavě a už se toho nejspíš nikdy nezbavíte. Dělejte ale všechno proto, aby vás to znovu neovládlo a neskončili jste zase nešťastní.


6 komentářů:

  1. Také mě ZP trápí :( Těším se na další článek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě mrzí.. snad se z toho brzy dostaneš! :)

      Vymazat
  2. Noo tak to je přesný.. je těžký o tom mluvit, jsi šikulka ! Čím jsem tlustší, Tím větší k tomu mám sklony a naopak..psychika je mocná čarodějka! těším se na další článek :#)

    OdpovědětVymazat
  3. Taky mne ZP trápí a již řadu let, vlastně od dětství. Jen v období klidu a pohody mi bylo lépe... ale poslední roky jsem stále ve stresu, nejsem schopna ovládat nic, jen se jídlem uzemnit...a to je mi pak tolik, tolik na nic :((

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vím, jak ti asi je :( Snad se to časem zlepší..

      Vymazat