Konečně jsem napsala slibovaný článek o tom, co mi pomohlo z nejhoršího období záchvatového přejídání.  Doufám, že jsem to tady nesepisoval...

Jak se zbavit záchvatového přejídání

9/12/2016 Káťa Zářecká 6 Comments

Konečně jsem napsala slibovaný článek o tom, co mi pomohlo z nejhoršího období záchvatového přejídání. Doufám, že jsem to tady nesepisovala takovou dobu zbytečně, a že článek někomu pomůže :)


Tady je tedy pár rad, které by vám mohly pomoci zbavit se této poruchy přijmu potravy:

Musíte si uvědomit, že máte problém

Uvědomte si, že není normální, aby vás jídlo takhle ovládalo. Vzpomeňte si, jak je vám vždy po přejezení zle od žaludku a jak jste na tom psychicky. Pokud se ZP chcete zbavit, musíte to vnímat jako opravdový problém a jako něco, bez čeho vám bude mnohem lépe.

Nemějte doma jídlo, které může přejídání spustit

Víte, že když si dáte kostičku čokolády, tak se neudržíte a čokoládu sníte celou? A potom sníte všechno, co máte v ledničce? Tak ji nekupujte. Udělejte si v kuchyni pořádek – vezměte všechno jídlo, u kterého víte, že vám může spustit přejídání a dejte to pryč. Všechny ty čokolády a další dobroty darujte rodině, přátelům, nebo to vyhoďte, ale hlavně to nemějte po ruce! Až se zbavíte ZP, můžete si oblíbené jídlo nakoupit znova.

Pokud nežijete sami, poproste rodiče/přítele/spolubydlící, aby tohle a tamto nekupovali a pokud jim to bude dělat problém, tak ať to aspoň nenechávají na vašich očích.

Nezačínejte od zítřka, od pondělí nebo první den v měsíci

To je velmi důležité. Pokud se přejíte, nebo máte pocit, že k tomu brzy dojde, stopněte to HNED! Neříkejte si, že jste porušili jídelníček, že to dnes už nemá cenu, a že zítra začnete s čistým štítem. To je největší chyba! Pokud se snažíte hubnout, tak se počítá každá kalorie. Pokud ne, tak vám stejně nemusí být z jídla v jednom kuse špatně, no ne? Nejezte dál, vzpomeňte si, jak vám vždy po přejezení je a jak vás tohle všechno brzdí v cestě za lepší postavou a spokojeností.

Zabavte se

Pokud cítíte nutkání přejíst se, zabavte se! Běžte ven, zacvičte si, čtěte si, učte se, zavolejte kamarádce, prospěte se. Cokoliv! Hlavně nehledejte v kuchyni další jídlo.

Nesmíte se jídla bát a jídlo si vyčítat

Přestaňte brát jídlo jako nepřítele číslo jedna. Ano, máte kvůli němu problémy a cítíte se mizerně. Jídlo je ale něco, co každý z nás potřebuje. Proč si jídlo radši nevychutnat? Když na něco dostanete chuť, prostě si to dejte. Bez výčitek! V rozumném množství jednou za čas to přeci nikomu neublíží. Pokud se snažíte zhubnout a tohle vás dál neposouvá, nevadí. Pro vás je teď na prvním místě vaše zdraví a psychická pohoda. S hubnutím můžete začít, až se naučíte jíst.

Jezte dostatečně, nehladovte

Nízký příjem vede k přejídání, to už jsem psala v minulém článku (zde). Tělo si samo řekne, co mu chybí a vy mu to pak většinou dopřejete ve větším množství. Jezte tedy tak, abyste nikdy neměli hlad. Ideální je jíst každé 3-4 hoďky.

Mějte jídlo vždy s sebou

Aby se nestalo, že přijdete domů vyhladovělí, mějte vždy aspoň něco malého po ruce – tyčinku, ovoce atd. Pokud máte být celý den mimo domov, ujistěte se předem, že budete mít možnost najíst se někde v restauraci nebo zajít do krámu. Pokud ne, jídlo si připravte předem a noste si ho v krabičkách.

Sportujte

Cvičte, běhejte, jezděte na kole, plavejte, cokoliv.. hlavně neseďte doma na zadku. Pokud máte možnost zasportovat si už ráno po snídani, udělejte to. Odradí vás to od přejezení, protože určitě nechcete, aby ta hodina makání přišla vniveč. Navíc vám bude lépe po psychické stránce a ještě uděláte něco pro své zdraví.

Snažte se být v pohodě

Psychika je velmi důležitá. Chápu, že v některých chvílích se to ovlivnit nedá, ale snažte se. Lidé mají tendenci smutek zajídat, nebo se jídlem odměňují a to také způsobuje přejídání. Své problémy začněte řešit, nezajídejte je!

Zkuste IIFYM

Pokud se nezdravého jídla neumíte vzdát, nebo vám přijde, že vás zakazování určitých potravin vhání do začarovaného kruhu přejídání, zkuste IIFYM. Mně to pomohlo hodně. Nevíte, o co se jedná? „If it fits your macros“ v překladu znamená „pokud ti to sedí do maker“. Všechno jídlo si zapisujete, aby jste měli přehled, a pokud vám to sedí do makroživin (bílkoviny, sacharidy, tuky, které máte za den sníst), můžete sníst cokoliv. Záleží na celkovém počtu kalorií za den (přibližně 1 g sach. = 4 kcal, 1 g bílk. = 4 kcal, 1 g tuku = 9 kcal), takže pokud vám to sedí, vaše hubnutí nezdravé jídlo neovlivní a nemusíte mít žádné výčitky. Zjistěte svůj bazální metabolismus, připočtěte, kolik za den spálíte kcal prací, cvičením, nebo jinými aktivitami a dostanete počet kalorií, který byste měli za den sníst. Pokud chcete hubnout a myslíte si, že to při zbavování ze ZP zvládnete, tak si nějaké kalorie uberte. Nikdy ale nechoďte pod bazální metabolismus! To jsou kalorie, které za den vaše tělo spotřebuje, když je v klidu. Jídlo si můžete zapisovat např. do kalorických tabulek (zde). Nezapomínejte ale, že pokud do sebe budete cpát příliš nezdravých potravin, tak do sebe moc minerálů a vitamínů nedostanete. Nehledě na to, kolik sra*ek některé potraviny obsahují. Jídelníček by měl být vyvážený a zdravé jídlo by mělo převažovat. Měli byste dbát na dostatek bílkovin, sacharidů a zdravých tuků. Každému sedí něco jiného - někomu víc vyhovuje např. omezení sacharidů a větší příjem tuků. Se sacharidy bych ale nešla pod 100 g/den.

Já zdravé jídlo miluju, ale když jsem si něco začala odpírat a pak si „zakázanou“ potravinu dala, myslela jsem si hned, jak jsem vše pokazila. To u mě způsobovalo přejídání. Když jsem začala s IIFYM, tak mi došlo, že nezdravé jídlo opravdu nepotřebuji. Spíš to zakazování působilo na moji psychiku negativně. Jedla jsem zdravě a jednou za čas jsem si dala např. 2 kostičky oblíbené čokolády ráno do ovesné kaše, pizzu s přítelem, nebo když mamka něco upekla, tak jsem si s klidným svědomím kousek koláče dala a vychutnala si ho. Až když jsem zařadila jednou za čas nějakou nezdravou nebo více kalorickou potravinu a přestala mít po jejím snězení výčitky, přestala jsem se přejídat. Nežeňte to ale z extrému do extrému - pokud vás začne počítání ovládat, přestaňte s tím co nejdřív. Zkuste si jídlo zapisovat 14 dní a tím získáte odhad, kterým se můžete řídit dál. Pak už nemusíte počítat nic. Tohle bylo velmi stručné, takže pokud nevíte, jak zjistit bazální metabolismus, nebo si nevíte rady s makrama, mrkněte na net, je toho tam víc než dost. Nebo mi napište.

Navíc.. můj pohled na to, co je zdravé a co ne, se za ty roky taky dost změnil.. lepek ani laktóza mi nedělají problém, proto vlastně ani na té pizze nebo na domácím koláči nevidím nic špatného. Pšeničná mouka, mléko a cukr, bu bu bu! Není vám po tom špatně a nenafukuje se vám břicho? Tak proč se tomu tak vyhýbat a tolik se toho bát? To samé všechny ty "pravidla" - nejíst sladké odpoledne, sacharidy k večeři neee.. kašlete na to a dělejte všechno tak, jak to vyhovuje vám!

Vypište se z toho

Nepíšu si sice deník, ale v těch nejhorších chvílích jsem i já někdy popadla notes a tužku a napsala, jak se cítím. Člověk si aspoň trošku utřídí myšlenky a uvědomí si, že je na tom opravdu zle, a že s tím musí něco udělat.

Zrovna nedávno jsem tyto zápisky našla a hned jsem si vzpomněla, jak moc jsem v té době trpěla. Psala jsem tam o tom, že nemyslím na nic jiného než na jídlo a na cvičení, že mě štve, jak mě jídlo ovládá. Že jsem přišla o kamarády, protože se mnou nebyla řeč. Nejvíc mě mrzelo to, že jsem se honila za dokonalou postavou a přitom jsem zapomínala žít. Zapomněla jsem, jaký to je, když má člověk z něčeho radost. Vyhýbala jsem se lidem. Cítila jsem se bezmocně, vyčerpaně, osamoceně, nespokojeně, neměla jsem se vůbec ráda.

Pokud to ze sebe dostanete a zamyslíte se nad tím, jaký může být život bez této poruchy, uděláte všechno pro to, aby jste se takhle nemuseli už nikdy cítit.

Svěřte se někomu

Promluvte si o svém problému s člověkem, kterému věříte, a o kterém víte, že se vám bude snažit za každou cenu pomoct. V tom nejhorším období přejídání jsem se se vším svěřila mamce. Chápu, že je pro vás těžké něco takového někomu říct. Je to těžké i pro osobu, které se svěříte, protože se kvůli vám bude trápit. Ještě teď si pamatuji, jak u mě mamka seděla na posteli a brečela, když viděla, jak špatné to se mnou ve skutečnosti je. Stojí to ale za to. Nedostala jsem se z toho jen díky mamce, ale hodně mi pomohla. Pokaždé, když jsem si s ní o tom promluvila, tak se mi nehorázně ulevilo a vydržela jsem se asi 2 týdny nepřejídat.

Pokud se nemáte komu svěřit, příliš se stydíte, nebo si myslíte, že by vám dokázal pomoci jen odborník, vyhledejte psychologa. I já začala pravidelně navštěvovat psycholožku. Nedokázala jsem se mamce svěřit úplně se vším, protože jsem nechtěla, aby se kvůli mně tak trápila. Proto jsem byla ráda, že si o tom mohu promluvit i s někým jiným.

Všímejte si pokroků a radujte se z nich

Nepřejedli jste se den? Super! Nepřejedli jste se týden? Paráda. Nepřejedli jste se měsíc? To už je velký pokrok! Časem se dostanete i na rok, na dva..

ZP se nezbavíte ze dne na den, chce to čas. Musíte zatnout zuby a nevzdávat se hned po dalším přejezení. Trvalo mi docela dlouho, než se mi podařil první měsíc. Věřte ale, že se časem dopracujete k mnohem delšímu období a čím delší to bude, tím menší potřebu takhle blbnout budete mít. A pokud se třeba po roce přejíte, nebude pro vás tak těžké s tím přestat. Budete vědět, že se z toho dostat dá a budete si pamatovat, co vám ze ZP tenkrát pomohlo ven.


To by bylo všechno. Pokud chcete, můžete mi napsat na mail (katezar@seznam.cz), na fb (Food by Kate), na instagram (katezar).. kam budete chtít. Jsem tu pro vás! A pokud máte nějaké další rady, jak se tohoto svinstva zbavit, budu ráda, když se o ně podělíte s ostatními v komentářích :)

6 komentářů:

  1. Tak ráda tě vidím zdravou a spokojenou na všech tvých fotkách. A moc ti držím palce, aby ti to i nadále takhle klapalo.
    Napsala jsi to tak lidsky a upřímně.
    Občas přemýšlím nad tím, že snad už jen přehnané myšlenky na jídlo a cvičení jsou strašně omezující a to člověk nemusí mít diagnozu anorexie, bulimie ani zp, aby ho to neovlivňovalo. Potkala jsem už více takových citlivějších lidí a občas se ještě také trochu tak cítím, že mi jídlo dokáže pokazit náladu, přemýšlím nad ním a jsem rozrušená. Přesvědčila jsem se ale, že za to hodně můžou naše špatné minulé prožitky a zkušenosti. Těch je potřeba se zbavit, je to obrovská úleva

    Kačko, jen tak mimochodem jsem se chtěla zeptat, čím fotíš všechny ty své božské výtvory v kuchyni a jestli fotky nějak upravuješ? Moc se mi líbí jejich ostrost, barvy, sytost a veselost :-).

    Těším se na tvůj další článek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martinko, moc ti děkuji! Máš pravdu. Také své myšlenky občas neuhlídám. Jednou jsme si to v hlavě celé pomotaly a bude trvat ještě dlouho, než takové myšlenky zmizí úplně. Jestli je to vůbec možné..

      Za pochvalu fotek ti taky moc děkuji! Fotím na Nikon CoolPix S9000 a někdy na přítelův Nikon D5200. Chci, aby fotky vypadaly co nejvíc přirozeně, takže většinou upravuji jen jas a stíny. Občas si trošku pohraju s barvama, když přidávám fotky na instagram :)

      Jsi zlatíčko! ♥

      Vymazat
  2. Moc hezky napsaný článek. Se ZP jsem problém nikdy neměla, ale s jinou PPP ano, a ono to je docela podobné vlastně. Všechno je to v hlavě a z tama to musí první ven.
    Myslím, že jsi to napsala..no, od srdce a hodně lidem to pomůže :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Přesně tak, všechno je to v hlavě! Snad pomůže :)

      Vymazat
  3. Chci Ti hrozně moc poděkovat za článek!
    Pomalu se ze ZP dostávám, měla jsem s tím velké problémy, které jen tak nezmizí a pořád má nade mnou jído velkou moc, i když ne v takové míře, v jaké mělo před rokem a třemi měsíci. :) Jsou dny, kdy to je přesně, jak jsi napsala. Myslím jen na jídlo a psychicky na tom nejsem moc dobře. Ale snažím se bojovat a nechci to vzdát.
    V tomhle jsi pro mě velký vzor.
    Mám moc ráda tvůj instagram a nový blog, jsi fakt borec!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemáš vůbec zač! To já děkuji. Posílám hodně pozitivní energie :)

      Vymazat